Slídilové
Slídilové (v anglickém originále: Sneakers) je americká komedie z roku 1992 o profesionálních odpadlých hackerech, kterou režíroval Phil Alden Robinson.
V hlavních rolích se představují Robert Redford, Dan Aykroyd, Ben Kingsley, Mary McDonnellová, River Phoenix, Sidney Poitier a David Strathairn. Ve filmu jsou Martin (Redford) a jeho skupina bezpečnostních specialistů najati, aby ukradli speciální černou skříňku, ale brzy si uvědomí, že tento úkol má nepříjemné a dalekosáhlé důsledky.
Walter Parkes a Lawrence Lasker poprvé vymysleli scénář k film Sneakers v roce 1981 během přípravy filmu Válečné hry (1983). Redford byl prvním hercem, který se k projektu připojil, a pomohl najít zbývající členy obsazení i Robinsona. Několik postav bylo inspirováno členy hackerské komunity a komunity národní obrany a herci během natáčení několik scén improvizovali. Hlavní natáčení probíhalo v exteriérech po celé Kalifornii, konkrétně v San Franciscu, Oaklandu, Simi Valley a na venkovním placu Courthouse Square v Universal Studios Hollywood.
Film Sneakers byl uveden do kin ve Spojených státech 11. září 1992 společností Universal Pictures. Film se dočkal převážně pozitivních recenzí od kritiků, kteří chválili jeho humor, tón a děj.
Děj filmu
V roce 1969 využívají studenti, hackeři a zároveň blízcí přátelé Martin Brice a Cosmo své dovednosti k přesouvání peněz z účelů, které považují za nekalé, na špatně financované účely, které pomáhají světu. Když však Martin vyjde ven pro pizzu, přijede policie a Cosma zatkne. Martin se ukryje, ale Cosmo zemře ve vězení.
O desítky let později v San Francisku Martin, který nyní žije pod falešným jménem Martin Bishop, vede bezpečnostní tým pro penetrační testování, jehož členy jsou bývalý agent CIA Donald Crease, technik a konspirační teoretik Darren „Mother“ Roskow, hackerský zázrak Carl Arbogast a nevidomý telefonní phreaker Irwin „Whistler“ Emery.
Agenti NSA osloví Martina a prozradí, že znají jeho skutečnou identitu. Nabídnou mu vymazání záznamu v rejstříku trestů, pokud získá ruskou černou skříňku s kódovým označením Setec Astronomy od matematika Guntera Janeka. S pomocí své bývalé přítelkyně Liz Martin a jeho tým zařízení ukradnou, jen aby zjistili, že se jedná o zařízení na prolomení kódů schopné proniknout i do těch nejzabezpečenějších sítí. Když si Crease uvědomí, že „Setec Astronomy“ je anagramem výrazu „too many secrets“ (příliš mnoho tajemství), zamkne všechny v kanceláři, dokud nebude možné zařízení předat NSA.
Druhý den Martin předá krabici agentům, ale uteče, když se dozví, že Janek byl předchozí noc zavražděn. Tým si uvědomí, že NSA ve skutečnosti krabici financovala a že údajní agenti jsou podvodníci. Martinův přítel Gregor, špion ruského konzulátu, identifikuje jednoho z nich jako bývalého agenta NSA, který nyní pracuje pro zločinecký syndikát. Přijedou muži vydávající se za agenty FBI, zabijí Gregora Martinovou zbraní, aby ho mohli obvinit, a Martina unesou.
Probudí se na neznámém místě, kde se ukáže, že podvodníci pracují pro Cosma. Jeho schopnosti upoutaly pozornost zločineckého syndikátu, který zinscenoval jeho smrt, aby ho dostal z vězení a mohl pro něj pracovat. Cosmo chce krabici, aby dokončil to, co s Martinem začali v roce 1969: vymazat finanční záznamy a záznamy o vlastnictví, aby byli bohatí a chudí rovnocenní. Pozve Martina, aby se k němu připojil, ale Martin plán odmítne jako příliš extrémní. Cosmo se mu pomstí tím, že pomocí šifrovací krabičky získá rychle přístup do systémů FBI, odhalí Martinovu skutečnou identitu a znovu z něj udělá uprchlíka.
Martin a jeho tým kontaktují provozního ředitele NSA Bernarda Abbotta, který souhlasí s tím, že jim pomůže, pokud se jim podaří krabici získat zpět. Díky zvukům, které si Martin pamatuje ze svého únosu, Whistler lokalizuje Cosmovu kancelář v prostorách společnosti vyrábějící hračky PlayTronics. Při zjišťování informací o zabezpečení budovy tým identifikuje zaměstnance Wernera Brandese a zmanipuluje seznamku, aby ho spárovala s Liz. Během rande mu ukradne přístupové kódy, což Martinovi umožní proniknout do společnosti PlayTronics.
Brandes začíná být podezřívavý a vezme Liz do své kanceláře, kde Cosmo zjistí její spojení s Martinem. Uzamkne celý areál a vezme ji jako rukojmí. Martin se vzdá a předá krabici, ale znovu odmítne Cosmovu prosbu, aby se k němu připojil. Skupina unikne a opustí budovu, ale znovu narazí na Cosma. Cosmo nedokáže zabít svého starého přítele, a proto nechá Martina i s týmem odejít. Poté však zjistí, že mu Martin dal prázdnou krabici.
Zpět v kanceláři se Martinův tým střetne s Abbottem a jeho agenty. Martin si uvědomí, že kód krabičky znamená, že ji mohla použít pouze NSA k proniknutí do amerických systémů, jako je FBI a Bílý dům. Aby si zajistil jejich mlčení, Abbott souhlasí s jejich požadavky: vymazání záznamu o Martinovi, financování dovolené pro Creasee a jeho ženu, koupi obytného vozu Winnebago pro Matku a poskytnutí telefonního čísla na atraktivní agentku NSA pro Carla. Poté, co agenti odejdou, Martin odhalí, že krabička je k ničemu; odstranil z ní totiž klíčovou součástku.
Zpravodajská reportáž informuje o náhlém bankrotu Národního výboru Republikánské strany a současném přijetí velkých anonymních darů pro organizace Amnesty International, Greenpeace a UNCF.
Produkce
V prvních verzích scénáře byla postava Liz bankovní zaměstnankyní, nikoli Martinovou bývalou přítelkyní. Role byla změněna, protože se Lasker a Parkes domnívali, že rozvoj její postavy zabírá příliš mnoho času.
Jakmile byl k filmu přibrán Robert Redford, jeho jméno bylo použito k náboru dalších členů hereckého obsazení a štábu, včetně režiséra Robinsona, který o projekt zpočátku neměl velký zájem, ale vždy si přál s Redfordem spolupracovat.
V určité fázi projektu Robinsona navštívili muži, kteří tvrdili, že jsou zástupci Úřadu námořní zpravodajské služby, a uvedli, že z důvodů národní bezpečnosti nemůže film obsahovat žádné odkazy na „přenosné zařízení, které dokáže dešifrovat kódy“. Robinsona to velmi znepokojilo, protože takové zařízení bylo klíčem k ději filmu, ale po konzultaci s právníkem z filmového studia si uvědomil, že „návštěva“ byla žertem, který zinscenoval některý z herců, pravděpodobně Aykroyd nebo Redford.
Matematickým konzultantem tohoto filmu byl Leonard Adleman. Postava „Bernarda Abbotta“ byla pojmenována po Robertu Abbottovi, takzvaném „otci informační bezpečnosti“, který byl také konzultantem filmu. Postava „Whistlera“ byla inspirována Josefem „Joybubblesem“ Engressiou a Johnem „Cap'n Crunch“ Draperem, známými osobnostmi z komunit telefonních phreaků a hackerů. Postava „Donalda Creasea“ byla inspirována Johnem Strauchsem, bývalým důstojníkem CIA, který založil bezpečnostní poradenskou společnost Systech Group. Bratr Dana Aykroyda, Peter, dodal konspirační materiály o „UFO, mrzačení dobytka, Trilaterální komisi, zinscenovaném přistání na Měsíci, JFK (a) Marilyn Monroe“, které byly použity k „oživení“ jeho postavy. Postava Ackroyda popisuje dohodu mezi Eisenhowerem a mimozemšťany.
Natáčení
Natáčení probíhalo převážně v exteriérech v San Franciscu, Oaklandu a v dalších částech oblasti Sanfranciského zálivu. Úvodní scéna byla natočena v exteriérovém areálu „Courthouse Square“ v Universal Studios Hollywood, který je lépe znám jako „Hill Valley“ z filmů Návrat do budoucnosti. Budova „Playtronics“ byla bývalým sídlem společnosti Gibraltar Savings and Loan v Simi Valley v Kalifornii.
„Nepamatuji si, že bych se při natáčení filmu takhle bavil,“ vzpomínal Stephen Tobolowsky v roce 2012 v článku o filmu u příležitosti jeho 20. výročí pro časopis Slate. Původně se scénáři vysmíval už jen kvůli jeho názvu, ale jeho agent ho přesvědčil, aby si ho přečetl, a on svůj názor přehodnotil. Později řekl svému agentovi: „Teď už vím, jak vypadá scénář, který vydělá sto milionů dolarů v kinech.“ „Bylo to jedno z nejpůsobivějších hereckých obsazení, v němž jsem kdy měl to štěstí účinkovat,“ napsal Tobolowsky. Když natáčel scénu, ve které s McDonnellovou jedí v čínské restauraci, Robinson mu řekl, že může udělat cokoliv, aby ji rozesmál. „Nebezpečná slova. Nastavila tón pro zbytek natáčení,“ vzpomíná. „Hrál jsem si s jídlem. Vymýšlel jsem si hlášky (včetně jedné o klepání kuřecích prsou v kuchyni během našeho druhého rande).“ Zbytek herců a štábu měl podobné pocity. Ke konci natáčení Robinson řekl, že jediný způsob, jak by to mohlo být ještě lepší, by byl, kdyby laboratoř film ztratila, takže by museli všechno natočit znovu.
Vydání pro novináře
Tiskový balíček filmu byl doplněn o disketu s programem na míru, který film vysvětloval. Části programu byly kvazišifrované, což vyžadovalo, aby uživatel zadal snadno odhadnutelné heslo a mohl pokračovat.
Jednalo se o jeden z prvních elektronických tiskových balíčků filmového studia.
Přijetí filmu
Film po svém uvedení do kin sklidil převážně pozitivní recenze od kritiků. Kenneth Turan v recenzi pro Los Angeles Times označil film Sneakers za „kriminální komedii s velmi příjemným humorem“, „záludným dějem“ a „vtipným, uvolněným tónem“. Turan dále ocenil herecké obsazení a režiséra Robinsona, který je „překvapivě zdatný ve vytváření napětí ve vhodných momentech“ a „dobře využívá atmosféru chytré veselosti scénáře“.
Na webu Rotten Tomatoes má film na základě recenzí 57 kritiků hodnocení 79 %. Konsenzus webu zní: „Děj filmu Sneakers není nijak složitý, což však více než vyvažuje jeho uvolněný styl a jazyk světa nejmodernějších technologií.“
Na Metacriticu má film skóre 65 bodů ze 100 na základě recenzí 20 kritiků, což naznačuje „obecně příznivé recenze“.
Diváci dotazovaní společností CinemaScore ohodnotili film známkou A− na stupnici od A do F.
Film zaznamenal slušný úspěch v pokladnách kin. Celosvětově vydělal přes 105,2 milionu dolarů a stal se 20. nejvýnosnějším filmem roku 1992.
Románová adaptace
Podle filmu vznikla románová adaptace, kterou napsal Dewey Gram v angličtině (Signet, 1992, ISBN 0451174704). A byla také přeložena do němčiny (Droemer Knaur, 1993, ISBN 3-426-60177-X).
YouTube
| Sneakers (1992) – phone hacking scene |
|---|
| Sneakers (1992) – Modern Trailer |
|---|